Když se v marketingu mluví o uhlíkové stopě, digitální reklama často působí jako přirozeně šetrnější volba. Nevyrábí se fyzický produkt, nic se neskladuje, nic se nepřeváží. Jenže právě tato „neviditelnost“ může být zavádějící.
Nová mezinárodní studie z oblasti reklamních médií ukazuje, že realita je složitější. Výzkum, který si objednaly organizace PPAI, ASI a evropští partneři EAC, PromZ Media a CTCO Fair, porovnával uhlíkovou stopu reklamních předmětů s dalšími hlavními marketingovými kanály, včetně digitální reklamy, televize, rádia, tisku a outdooru.
Studii zpracovala britská klimatická platforma 51toCarbonZero. Vycházela z principů posuzování životního cyklu a pracovala s reálnými prodejními daty distributorů v USA a Evropě. Výsledkem není výpočet pro jednu konkrétní kampaň, ale srovnávací model, který pomáhá lépe chápat dopad jednotlivých kanálů v čase.


